Snad se povede Mondekovi aspoň jednou odcentrovat. Z pravé strany zatím bída. Jinak je to vcelku ok.

co by jsi chtel kdyz musis busit do 5 cistokrevnych stoperu

Mi se tam zatím nejvíc líbí Tiehi. Doufám, že tam pak pošle Holíka a ten gól padne.

Od Mondeka dobré centry čekat nejde, to už není překvapení. Ale jinak hra dobrá? Nedívám se, tak určitě vyhrajeme

To neni jen o centrech od Mondeka.Rohy od Nesickeho zasadne na prvni tyc a tam nikdo.Kolik už krat.?A ke strelbe jsme se ,zatim,vůbec nedostali.

Ta šance (střela) Nešického prostě musí být gól. Centry jako vždy- žádná sláva. Takže je úplně jedno, kdo tam vepředu stojí. Bohužel Smola se vrací ke svému stylu hry - padání.

tvoje starosti bych chtěl mít

Co to je s tím o2 zasranym?

Jsou to zmrdi....

Asi neví, že se hraje už od 14. Hovada...

O2 normálně jde....

71. program

když kliknete vlevo na tom řádku kde je 557 tak to jede

O2 normálně jede na prg.71 jen tam píšou borussia Monchengladbach-bayern Mnichov

Dnes to bude za 3 body, já se totiž nebudu moct dívat. Snad ta hra bude vypadat jinak, než jsme byli zvyklí. Přesné přihrávky, centry a nějaká ta šance se střelou na bránu stačí, ikdyby to výsledkově nevyšlo. Jak jsem psal jinde, není prohrát jako prohrát.

Mas smulu, neni to potravina ani drogerie...

Čepky a šály

Na co ti budou?

No a co že Smola slavil? Jste jak malé děcka však po těch urazkach bych slavil taky nezapomeňte ze Smola není odchovanec Mičola slavil gól víc jak Smola a nikdo to neřeší i když hraje nebo trénuje za B..hrajete si tady na rivalitu a nemáte na to jestli vam Baník tolik vadí proč si ho necháváte chodit v ulicích? protože jste zesrani.. Jestli chcete. Udržet ligu musí stát všichni při sobě..

Kde je v mém příspěvku zmínka o Smolovi a o Baníku?

Suntek: proč píšeš o něčem o čem nevíš nic? Ono se totiž vše nemusí odehrát jen v blízkosti stadionu :)) a ne jen po zapase..a věř nebo ne, ale zesrani jsme nebyli, nechybělo moc a zase by si psal, že se střetli dvě bandy bezmozku, to si nevyberes..

Ano teď je ta pravá chvíle SFC podpořit a věřit,že 1.ligu pro Opavu zachráníme!!!

Opavou pojďme,ale do piče.

Před měsícem si po porážce v derby s Baníkem zoufale povzdechl: „Jsem zlomený jako šíp.“ Teď už mávne rukou a usměje se: „Co jsem zažil v Opavě za půl roku, to by vydalo na knížku. Ale pro mě je to hezký příběh.“ Takže? Může mít Radoslav Kováč, v jedenačtyřiceti nejmladší trenér v lize, z fotbalu radost, když je jeho tým před startem jara poslední, na podzim jen jednou vyhrál a dohrával s dorostenci?
A proč si vůbec bývalý reprezentační stoper, který se díky angažmá v Rusku a Anglii dávno zabezpečil, neužívá pohodový život a nervuje se na lavičce hlavního adepta na sestup?
„Protože mě trénování strašně chytlo. Starostí je teď víc než radostí, ale stížnosti ode mě neuslyšíte. Naopak, je to obrovská škola. I synům vždycky říkám: Musíš někdy i prohrát, abys toho pak hodně vyhrál. Jen toho nesmí být moc.“

Jenže opavských porážek na podzim bylo moc. Proto jste po zápase s Baníkem působil zlomeně?
Mluvil jsem v emocích, po tom, co jsme hloupě ztratili zápas, který jsme měli vyhrát. Byla to chyba, měl jsem si to odpustit. Vyspal jsem se z toho, druhý den už jsem byl zase plný sil.

Zdrcený opavský trenér Kováč: Jsem zlomený jako šíp. Má to vůbec smysl?
Opavský trenér Radoslav Kováč během utkání proti Baníku Ostrava.
Taky jste si tehdy posteskl, že nevíte, jestli má smysl v Opavě zůstávat. Teď to smysl má?
Jasně, že má. Hned po Baníku jsem měl schůzku s vedením, řekl jsem, že potřebujeme posily, vedle kterých by mladí kluci rostli. Všichni hráči, které jsem chtěl, v zimě přišli, takže jsem spokojený. A šťastný, že můžu dělat, co mě baví.

I když jste 400 kilometrů od domova?
Přece jsem věděl, do čeho jdu. Opava mě oťukávala poprvé už v době, kdy jsem pro Spartu sledoval hráče na hostování. A když se po půl roce ozvala znovu, bylo mi jasné, že jestli chci být dobrý trenér, takovou nabídku nemůžu pustit. Liga, obrovská šance.

Ale co rodina? Tu jste nechal v Praze.
Vidíme se méně, ale podporují mě, jak to jen jde. Manželka Klárka i kluci Radek a David vědí, že mě práce obrovsky naplňuje. I proto jsem nemusel váhat ani vteřinu.

Popravdě, překvapilo mě, že zrovna vás trénování tak pohltilo.
Jo? Ale mě to opravdu vtáhlo neskutečně, to mi věřte. Ve Spartě jsem nejdřív fungoval jako manažer áčka, pak přišel pan Stramaccioni a protože věděl, že umím jazyky, vytáhl si mě k sobě jako jednoho z asistentů. Tam mě to chytlo.

Vážně? Zrovna v éře Stramaccioniho, který na Spartě vyhořel?
Moc se to nepovedlo, cizinců bylo v kabině strašně moc, ale já mu budu vždycky vděčný, že jsem se díky němu dostal k trénování. A taky jsem si od něj spoustu věcí vzal. Jako od všech ostatních trenérů, které jsem ve Spartě zažil.

Od koho jste okoukal nejvíc?
Stoprocentně od pana Ščasného. On je velký znalec systému 3-5-2, tím mě ovlivnil. Vždycky mi říkal: Když hráče perfektně naučíš dva systémy, můžeš je měnit během zápasu a nepotřebuješ střídat. A byl neskutečně náročný.

I na vás?
No jéje! Přišel do kabiny třeba před zápasem s Libercem a hned na mě spustil: Viděls je naposledy? Jak mají vysoko beky? Kým napadají? Střeďákem, nebo křídlem? Pořád mě péroval, bylo vidět, že mě chce posunout a není mu jedno, co ze mě bude. Zajímalo ho, jak o fotbale přemýšlím. To se mi na něm líbilo.

Taky jste na hráče pes jako on?
Jasně, jinak to nejde. První den jsem přišel do kabiny a povídám: Hoši, já k vám mám respekt a vy ho budete mít ke mně - to je základ všeho. Nerad jim říkám věci dvakrát, což brzy pochopili. Jsem náročný na ně, na lidi kolem sebe, ale v první řadě sám na sebe.

Co to znamená?
Na stadion přijíždím v půl sedmé ráno, domů se vracím v šest večer. I když máme hotovo, s ostatními trenéry stojíme u tabule a šoupeme magnetky. Pořád nám šrotuje v hlavě, co by se dalo zlepšit, jak tým posouvat. Pak přijedu po týdnu za rodinou a zase řeším fotbal, protože oba synové ho žerou. Manželka už si zvykla, že místo procházek koukáme v televizi na zápasy. Nejde to jinak, chci se pořád zlepšovat.

Jak na to?
Byl jsem třeba dvakrát na stáži ve West Hamu, když tam byl před dvěma lety trenér Pellegrini - obrovská zkušenost. Hltal jsem knížku o Fergusonovi, obdivuju Guardiolu, Nagelsmanna, který taky hraje 3-5-2. A snad nejradši mám Conteho. Na Inter Milán koukám pravidelně, děláme z jeho hry analýzy.

Opava následuje Slavii, zrušila portugalské soustředění a chystá se v Praze
Jenže v zimě jste měl jiné starosti: místo soustředění v Portugalsku jste museli trénovat v Praze na Zličíně. Velká komplikace?
Brutální. Byl jsem na dovolené v Harrachově, když mi volali, že máme možnost letět se Slavií do Portugalska. Byl jsem nadšený, mohli jsme tam udělat spoustu práce, začali jsme kvůli tomu přípravu o den dřív. Už jsme byli na letišti, když jsme zjistili, že Slavia má devatenáct nakažených a nikam se neletí.

Síla.
To tedy. Sedli jsme do autobusu a frčeli zpátky do Opavy, ale na benzince jsme to otočili, protože byla šance, že by se dalo letět o den později. Nakonec to nevyšlo, ale zvládli jsme v Praze narychlo vyřešit hotel, hřiště na Zličíně a trénovali tam. Aspoň byli kluci čtyři dny po kupě, nakonec to bylo fajn.

I pro vás? Na to, že trénujete v lize chvíli, jste takových trablů už zažil dost.
Je to fakt skoro na knížku. Třeba poslední podzimní zápas, který jsme kvůli covidu hráli vlastně s dorostem... Museli jsme kluky omlouvat ze školy, třeba brankáře Kubného, kterému je šestnáct.

Neblesklo vám hlavou, že by bývalo lepší si po kariéře chvíli orazit?
A co bych dělal? Svou rodinu miluju, když jsem sledoval hráče pro Spartu, měl jsem na manželku a kluky spoustu času a bylo to super, ale být rok bez práce, to by pro mě bylo za trest. Jsem mladý, mám sílu, tak proč sedět doma s nohama na stole?

Někomu to možná zní líp než se nervovat na lavičce.
Nervózní bývám, to je fakt. Když máte zápas pod kontrolou a ztratíte ho v závěru, je to šílenost, velká rána. Ale největší nervy mám, když jdeme na testy na covid a já čekám, kolik kluků bude pozitivních. Nám vypadnou dva a máme problém.

Což je něco, na co jste ve Spartě určitě nebyl zvyklý.
Rozdíl je fakt obrovský. Finančně, zázemím, vším. Ale pro mě je Opava každopádně prestižní adresa. Jsme skromnější, nemáme třeba tolik oblečení jako ve Spartě, ale maká se tu na sto procent a město fotbalem žije. Vůbec nelituju, že jsem kývl. Chceme zachránit ligu a posunout se dál. A já věřím, že to klapne.

snad na konci této sezóny budeme alespoň 15. ... jako Kováč se mi líbí a jsem rád, že tu je, třeba konečně se teď začnou dít ty věci o kterých jsme tu slyšeli od dob odchodu Skuhravého ažaž, kdo ví

Jaky ma smysl tady dat premium clanek?! Bud to tady zkopiruj nebo nekde uloz

tak na toto bych si nevsadil.

Máme jedinou výhodu, na horším místě než jsme teď, být nemůžeme Takže jediná cesta vede vzhůru

Já mám pořád v Kováčovi naprostou důvěru třeba... Nejlepší trenér co tady za poslední dobu byl. Má výborné kontakty a je hlavně hladový po fotbale